Blog

Když je tělo ve stresu, spouští se v něm reakce, která s naším zažíváním nepěkně zamává. Může jít o jakoukoliv psychickou zátěž, kterou tělo vyhodnotí jako stresovou a které se musí bránit. V tomto stavu se do krve vyplavují stresové hormony adrenalin a kortizol, které ručí za to, že se nám žaludek začne chovat ve stresu neobvykle. Někdo ztrácí chuť k jídlu, u jiného se vyvolá zvracení nebo nevolnost. Jednoduše řečeno – citlivě reaguje na náš emoční život a informuje nás tak, že něco není v pořádku.

Někteří lidé jídlo ve stresu odmítají, jiní po něm sáhnou, protože ho mají spojené s příjemnými pocity a tak se vlastně uklidňují. Stres tak jednoduše zajídají. To ovšem není ideální řešení, lidé tak začnou nekontrolovatelně přibírat na váze. Problém může nastat, když nám dlouhodobý stres vyústí v nepříjemné zdravotní komplikace. Takové chování však může značit postoje nesouhlasu, nebo může jít už o opravdové psychosomatické potíže, jako například přejídání, obezitu, anorexii nebo bulimii.

Je dobré najít si variantu, která je pro váš žaludek i vaši duši dostatečně nostalgicky příjemná. Jídlo tedy rozhodně nepatří k pracovnímu stolu ani do obýváku k puštěné televizi. Klid na jídlo a vnímání jeho chuti je dobré nejen jako prevence proti přejídání, ale i pro dobré trávení.

Nejlepší by bylo vyhnout se jakýmkoliv stresovým situacím. To bohužel nejde pokaždé, proto by bylo dobré alespoň pozitivně přistupovat k jídlu a ke stravování. Každé jídlo si pečlivě oddělte od všech obvyklých denních činností a soustřeďte se jen a jen na něj. Jezte pravidelně. Správně si poskládejte jídelníček, který vám dodá energii a pomůže vám udržet nadhled a psychickou pohodu. Každé sousto si pečlivě vychutnejte.

Zlepšíte si tak trávení i náladu. Nezapomínejte na to, že tak jak budete jíst, tak se budete celý den i cítit.

Když je tělo ve stresu, spouští se v něm reakce, která s naším zažíváním nepěkně zamává. Může jít o jakoukoliv psychickou zátěž, kterou tělo vyhodnotí jako stresovou a které se musí bránit. V tomto stavu se do krve vyplavují stresové hormony adrenalin a kortizol, které ručí za to, že se nám žaludek začne chovat ve stresu neobvykle. Někdo ztrácí chuť k jídlu, u jiného se vyvolá zvracení nebo nevolnost. Jednoduše řečeno – citlivě reaguje na náš emoční život a informuje nás tak, že něco není v pořádku.

Někteří lidé jídlo ve stresu odmítají, jiní po něm sáhnou, protože ho mají spojené s příjemnými pocity a tak se vlastně uklidňují. Stres tak jednoduše zajídají. To ovšem není ideální řešení, lidé tak začnou nekontrolovatelně přibírat na váze. Problém může nastat, když nám dlouhodobý stres vyústí v nepříjemné zdravotní komplikace. Takové chování však může značit postoje nesouhlasu, nebo může jít už o opravdové psychosomatické potíže, jako například přejídání, obezitu, anorexii nebo bulimii.

Je dobré najít si variantu, která je pro váš žaludek i vaši duši dostatečně nostalgicky příjemná. Jídlo tedy rozhodně nepatří k pracovnímu stolu ani do obýváku k puštěné televizi. Klid na jídlo a vnímání jeho chuti je dobré nejen jako prevence proti přejídání, ale i pro dobré trávení.

Nejlepší by bylo vyhnout se jakýmkoliv stresovým situacím. To bohužel nejde pokaždé, proto by bylo dobré alespoň pozitivně přistupovat k jídlu a ke stravování. Každé jídlo si pečlivě oddělte od všech obvyklých denních činností a soustřeďte se jen a jen na něj. Jezte pravidelně. Správně si poskládejte jídelníček, který vám dodá energii a pomůže vám udržet nadhled a psychickou pohodu. Každé sousto si pečlivě vychutnejte.

Zlepšíte si tak trávení i náladu. Nezapomínejte na to, že tak jak budete jíst, tak se budete celý den i cítit.

Pocit viny hraje v našem životě důležitou funkci – obrací totiž naši pozornost od sebe k ostatním. Díky němu jsme schopni se poučit z vlastních chyb a stáváme se tak lepšími. Je však potřeba myslet na to, že žádný náš pocit není špatný nebo dobrý sám o sobě! Jde převážně o to, jak ho umíme v sobě správně zpracovat.

Nesmíme to přehánět
Pokud to s pocitem viny přeháníme, může nás to pěkně potrápit. Problém ale je, že si dávkování tohoto pocitu nenastavujeme sami, ale aniž bychom to tušili, už to za nás udělal někdo v dětství. A pokud se to moc nepovedlo, může se stát, že se v dospělosti mnohdy cítíme jako malé dítě, které na sebe bere vinu za všechno, co se kolem nepovede. Pocit viny je jeden ze sebedestruktivních vnitřních programů, které rodiče nahrávají do hlavy svým dětem, a to mnohdy dokonce v dobré víře. Je to totiž oblíbený výchovný prostředek, kdy se pak dítě lépe přizpůsobuje svému okolí. Ale nikdo si už neuvědomuje, že provinilost plodí úzkost a zatěžuje tak nejen svědomí, ale i pocit vlastní hodnoty. Emoce spojené s vinou si pak dítě nese do dospělosti. Lidé trpící pocitem viny se často přizpůsobují, aby se obávaným pocitům vyhnuli.

Cítíte se provinile?
Pokud i vy máte často pocit provinění, bylo by dobré si to ve vaší hlavě přeprogramovat. Je to celkem snadné, ale budete muset být důslední. Nejdůležitější je nejdříve pochopit, že pocity viny jsou neoprávněné a místo potlačování vašich vlastních potřeb byste měli chtít uspokojovat své skutečné potřeby, i navzdory tomu, co od vás čekají druzí. Měli byste chtít říkat a dělat to, co si myslíte.

Jak bojovat s pocitem viny
Je dobré se soustředit na to, co se ve vás děje v momentě, kdy se rozjíždí známý nepříjemný pocit viny. Zkuste těmto pocitům nepropadnout a v klidu a bez emocionálního zabarvení si přehrajte situaci, která je odstartovala. Sami uvidíte, že není důvod se znepokojovat, stávat se viníky a zbytečně si tak kazit den.

Pocit viny hraje v našem životě důležitou funkci – obrací totiž naši pozornost od sebe k ostatním. Díky němu jsme schopni se poučit z vlastních chyb a stáváme se tak lepšími. Je však potřeba myslet na to, že žádný náš pocit není špatný nebo dobrý sám o sobě! Jde převážně o to, jak ho umíme v sobě správně zpracovat.

Nesmíme to přehánět
Pokud to s pocitem viny přeháníme, může nás to pěkně potrápit. Problém ale je, že si dávkování tohoto pocitu nenastavujeme sami, ale aniž bychom to tušili, už to za nás udělal někdo v dětství. A pokud se to moc nepovedlo, může se stát, že se v dospělosti mnohdy cítíme jako malé dítě, které na sebe bere vinu za všechno, co se kolem nepovede. Pocit viny je jeden ze sebedestruktivních vnitřních programů, které rodiče nahrávají do hlavy svým dětem, a to mnohdy dokonce v dobré víře. Je to totiž oblíbený výchovný prostředek, kdy se pak dítě lépe přizpůsobuje svému okolí. Ale nikdo si už neuvědomuje, že provinilost plodí úzkost a zatěžuje tak nejen svědomí, ale i pocit vlastní hodnoty. Emoce spojené s vinou si pak dítě nese do dospělosti. Lidé trpící pocitem viny se často přizpůsobují, aby se obávaným pocitům vyhnuli.

Cítíte se provinile?
Pokud i vy máte často pocit provinění, bylo by dobré si to ve vaší hlavě přeprogramovat. Je to celkem snadné, ale budete muset být důslední. Nejdůležitější je nejdříve pochopit, že pocity viny jsou neoprávněné a místo potlačování vašich vlastních potřeb byste měli chtít uspokojovat své skutečné potřeby, i navzdory tomu, co od vás čekají druzí. Měli byste chtít říkat a dělat to, co si myslíte.

Jak bojovat s pocitem viny
Je dobré se soustředit na to, co se ve vás děje v momentě, kdy se rozjíždí známý nepříjemný pocit viny. Zkuste těmto pocitům nepropadnout a v klidu a bez emocionálního zabarvení si přehrajte situaci, která je odstartovala. Sami uvidíte, že není důvod se znepokojovat, stávat se viníky a zbytečně si tak kazit den.

Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko je oblíbenou rekreační lokalitou zejména pro obyvatele Kladenska a Berounska, ale není to tam daleko ani z Prahy. Mívali jsme před mnoha lety dřevěnou chatu ve Zbečně, ovšem to už je dávná historie, nicméně dobře to tam znám a mohu potvrdit, že trvalé či rekreační bydlení je zde opravdu vyhledávané a nesmírně oblíbené. Přispívá k tomu i fakt, že Křivoklátsko mělo být vyhlášeno pátým národním parkem v naší zemi. Tamní krajina je velice rozmanitá a členitá, objevíte tu řadu krásných skalních vyhlídek a střídají se tu lesy, louky a chatové osady podél říčního toku Berounky.

Kdo se tu rozhodne bydlet natrvalo a mít vlastní rodinný dům, tomu vřele doporučuji obstarat si i vhodná moderní plastová okna. Měla by mít velmi dobré tepelně izolační a protihlukové vlastnosti a měla by být natolik spolehlivá, že zajistí důkladný bytový komfort i za nepříznivého počasí. Rád bych vám doporučil okna z Berouna https://domo-okna.cz/okna-a-dvere-beroun/ od německé rodinné firmy Salamander Industrie-Produkte GmbH, například okna Salamander BluEvolution 82. Tato okna disponují trojitým těsněním, jsou zhotovena v šesti komorové konstrukci a lze je osadit až izolačními čtyřskly.

S těmito okny se počítá i v nízkoenergetických a pasivních domech a samozřejmě mohou dobře sloužit i v bytech v bytových domech a také v rekreačních nemovitostech. Okna od výrobce Salamander mají velmi dlouhou životnost a při šetrném zacházení vám mohou dobře sloužit i přes osmdesát let. Doporučuje se také dvakrát ročně promazávat kování silikonovým olejem ve spreji.

Moderní okna si zasluhují i vhodnou stínící techniku, například klasické eloxované žaluzie ze slitiny hliníku, dřevěné žaluzie nebo vertikální látkové žaluzie. Dobře vypadají i klasické stahovací rolety či rolety den a noc a samozřejmě můžete okna doplnit i běžnými záclonami a zatemňovacími závěsy.

Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko je oblíbenou rekreační lokalitou zejména pro obyvatele Kladenska a Berounska, ale není to tam daleko ani z Prahy. Mívali jsme před mnoha lety dřevěnou chatu ve Zbečně, ovšem to už je dávná historie, nicméně dobře to tam znám a mohu potvrdit, že trvalé či rekreační bydlení je zde opravdu vyhledávané a nesmírně oblíbené. Přispívá k tomu i fakt, že Křivoklátsko mělo být vyhlášeno pátým národním parkem v naší zemi. Tamní krajina je velice rozmanitá a členitá, objevíte tu řadu krásných skalních vyhlídek a střídají se tu lesy, louky a chatové osady podél říčního toku Berounky.

Kdo se tu rozhodne bydlet natrvalo a mít vlastní rodinný dům, tomu vřele doporučuji obstarat si i vhodná moderní plastová okna. Měla by mít velmi dobré tepelně izolační a protihlukové vlastnosti a měla by být natolik spolehlivá, že zajistí důkladný bytový komfort i za nepříznivého počasí. Rád bych vám doporučil okna z Berouna https://domo-okna.cz/okna-a-dvere-beroun/ od německé rodinné firmy Salamander Industrie-Produkte GmbH, například okna Salamander BluEvolution 82. Tato okna disponují trojitým těsněním, jsou zhotovena v šesti komorové konstrukci a lze je osadit až izolačními čtyřskly.

S těmito okny se počítá i v nízkoenergetických a pasivních domech a samozřejmě mohou dobře sloužit i v bytech v bytových domech a také v rekreačních nemovitostech. Okna od výrobce Salamander mají velmi dlouhou životnost a při šetrném zacházení vám mohou dobře sloužit i přes osmdesát let. Doporučuje se také dvakrát ročně promazávat kování silikonovým olejem ve spreji.

Moderní okna si zasluhují i vhodnou stínící techniku, například klasické eloxované žaluzie ze slitiny hliníku, dřevěné žaluzie nebo vertikální látkové žaluzie. Dobře vypadají i klasické stahovací rolety či rolety den a noc a samozřejmě můžete okna doplnit i běžnými záclonami a zatemňovacími závěsy.

Znáte pořad Diskotéka pro starší a pokročilé? Vysílal se v době socialismu a napovídá o tom, že lze naslouchat skladbám i poměrně starým, které však přináší požitek i současné mladé generaci. Kdybychom převedli tento kontextový význam do výrazu „hypotéka“, pak by to ovšem ztratilo svůj původní význam a hlavně by to nebylo reálné. Hypoteční úvěry totiž nejsou určené pro seniory, ale pro mladí lidi. Je to běh na dlouhou trať a každý běžec na startu musí mít potřebné parametry a musí si také být vědom svého cíle. Splácení 100% hypotéky ale motivuje každého mladého člověka k tomu, že má své vlastní bydlení a je tudíž vůči ostatním lidem ve značné výhodě.

Jistě, že je to závazek, ale naše rodina také měla tentýž závazek a spláceli jsme úvěr na bydlení desítky let, jenže na jeho konci jsme byli zajištění a kdo má vlastní nemovitost, je na tom mnohem lépe než ten, kdo ji nevlastní. Mám osobní zkušenost s bydlením v pronajatém bytě a zodpovědně vám mohu říci, že už bych to znovu prožít nechtěl. Deset let jsem tam bydlel, vyhazoval peníze za ne zrovna levný pronájem z vlastní kapsy a po deseti letech mi nezbylo nic. Pronajímatel ukončil smlouvu, byt výhodně prodal a já se zas musel stěhovat o dům dál.

V současné době bydlí ve vlastní nemovitosti v naší zemi přibližně osmdesát procent lidí a jen pětina je v nájmu. To už o něčem svědčí, my Češi máme zkrátka jiný vztah k vlastnímu gruntu než lidé v západní Evropě, kde je nájemní bydlení oblíbenější. Kupříkladu v Německu bydlí v nájemním vztahu přibližně 50 procent obyvatel a ve Švýcarsku je to dokonce přes šedesát procent. My ale nejsme Němci ani Švýcaři a zajímavé je to i na Slovensku, kde ve vlastních objektech bydlí drtivá většina národa, přes 93 procent lidí. Proč tomu tak je, to možná souvisí s minulostí, s minulým režimem a se vztahem lidí k vlastnímu gruntu, což se dědí z generace na generaci.